Historie čokolády

První zmínky lze vystopovat již ve slovníku olmécké civilizace 1500 – 400 let před Kristem, ačkoliv se vynález čokolády oficiálně připisuje až pozdějším civilizacím Mayů a Aztéků.

Jako první prý z kakaových bobů uvařili hořkou tekutinu – čokoládu Mayové, kteří s kakaovníkem spojovali řadu rituálů. Vyspělá mayská civilizace přisoudila kakau dokonce zvláštního boha. Na počest bohů slavili i svátek výsadby, při které obětovali psa, nebo drželi 13 nocí celibát, čtrnáctou noc strávili s manželkami a teprve potom seli boby.

Čokoládu  připravovali drcením na slunci usušených a pražených kakaových bobů s přídavkem vody. Mayové do ní přidávali vanilku, Aztékům více chutnala s výraznou přísadou exotického ovoce, hořkými mandlemi, hrubým pepřem nebo i medem.

V roce 1502 se na své čtvrté cestě Karibikem setkal s kakaovým nápojem také Kolumbus. Třebaže ani jemu, ani posádce nechutnala, vzal Kolumbus při zpáteční cestě do Evropy několik  kakaových bobů s sebou. Teprve v polovině 16.století, když misionářky v Mexiku přidaly do kakaové hmoty cukr, vznikl nápoj nejen výživný, ale i chutný, který si rychle získal oblibu po všech šlechtických sídlech v celém Španělsku a později i Evropě.

První továrna na čokoládu byla založena v Holandsku v roce 1815 firmou van Houten. O třináct let nato, si Holanďané nechali patentovat také výrobu kakaového prášku. V roce 1847 objevili pracovníci anglické firmy J.S. Fry  §  Sons,  že spojením kakaového prášku, cukru a rozpuštěného kakaového másla lze vyrobit čokoládu v pevném stavu. Nový vynález se hned od počátku těšil ohromné oblibě a rozšířil se i do dalších evropských zemí – včetně Belgie. První mléčná čokoláda se objevila v roce 1879 a první plněné čokoládové bonbony v roce 1913.

Belgickým pralinkám dala jméno legenda gurmetství a vojenství francouzský maršál hrabě du Plessis-Praslin. Předchůdce pralinek, dnes označovaný jako belgické, oceňoval i stárnoucí Ludvík XIV. , neboť,  jak praví Brillat-Savarin, „Cukr a líh dá nám likéry, které dráždí patro a svými prchavými látkami vytváří nonplusultra slast takovou, že začínám chápat pojem čokozávislost“. Vynálezem pralinek však byl šéfkuchař maršála a hraběte Praslina – mistr Lassagne. Sláva ovšem patřila jeho pánovi. Dnes už na hrabata nikdo nedá a navštíví-li Montargis, kam Lassagne odešel na penzi, dozví se pravdu. Lassagne tu založil Mason de Praline a Dům pralinek tam stojí dodnes.

Dnes je čokoláda běžným spotřebním produktem k dostání v nejrůznějších tvarových variacích a obměnách.